Je to něco přes rok, co jsem byl na masérském kurzu. Maséři a fyzioterapeuti mi předtím pomohli se zádama a já se chtěl z jejich práce něco přiučit.
Na kurzu byla moc zajímavá společnost, pestrá v různých ohledech. Byla rozdělená i podle věku. Mladí drželi spolu a tak nějak jsme byli i ve dvojicích, ve kterých jsme se na střídačku masírovali a učili.
Kvůli práci jsem pár dní chyběl. Když jsem se vrátil, byl jsem lichý, takže jsem se připojoval do trojice a většinou ke svým vrstevníkům. Pak přišla nová, úplně mladá holka – Jitka. Nabídl jsem jí, že budeme ve dvojici, ale ona rychle odmítla a přidala se ke dvěma holkám.
Asi den nato jsem si byl v obchoďáku přes poledne pro svačinu. Měl jsem různé druhy pečiva narvané v jednom malém pytlíku a postupoval k pokladně. U pokladny seděla starší paní přes šedesát a měla trochu moravský přízvuk. Připomněla mi moji babičku.
Já jí s úsměvem ukázal ten pytlík a ona, že začne počítat, co v něm je.
„Vy nám tady šetříte pytlíky,“ povídá.
„No, někdo to dělat musí,“ já na to.
Řekli jsme si jen tohle, ale jako bychom se navzájem pohladili po duši. Byla to moc hezká chvíle a všimli si toho i lidi kolem nás. Když jsem se při odchodu otočil, zahlédl jsem koutkem oka Jitku, která stála asi o tři lidi za mnou.
Vrátil jsem se do školy, do učebny a za půlhodiny začal odpolední program. Najednou Jitka s úsměvem povídá, „Jakube, nechceš být se mnou ve dvojici?“ a přidala se na to odpoledne ke mně.